Nejde v podstatě o nic jiného než o víza do Kanady a romské emigranty z Čech. Spor s Kanadou o víza je dlouhodobějšího rázu. V roce 1990 tehdy ještě Československo jednostranně zrušilo víza pro kanadské občany a snažilo se přesvědčit Kanadu k recipročnímu kroku.
To se nepovedlo, a tak o rok později byla víza znovu zavedena. Po dalších pěti letech konečně došlo k dohodě a víza mezi Kanadou a Českem byla oboustranně zrušena. O rok později byla víza Kanadou opět zavedena a důvodem byl zvýšený počet romských imigrantů, kteří díky reportáži Novy očekávali v Kanadě zemský ráj to na pohled.
Po čtyřech letech Česko v roce 2001 opět zavedlo pro Kanaďany víza, ale se vstupem do EU o tři roky později je zase zrušilo. Teprve v roce 2007 Kanada víza ruší. Výsledkem byla opět imigrantská vlna Romů, a tak Kanada víza opět v roce 2009 zavedla a tato situace trvá dodnes.
Evropská unie nechala Česko v tomto případě na holičkách a místo tlaku na Kanadu se omezila pouze na bezzubou výzvu. Co ale bylo příčinou všeho? Určitě vlny romských imigrantů, ale k těm by nedošlo, kdyby měli Kanaďané lépe postavené zákony. Své vlastní selhání tak řeší na úkor jiných států.
Za povšimnutí ještě stojí, že Kanaďané nebyli absolutně připraveni na zneužívání sociálních dávek a především naivně uvěřili, že Romové prchají z Česka kvůli rasové perzekuci. Mnozí si určitě vzpomenou, jak z Kanady zněla slova o tom, jak neumíme s Romy zacházet a že nám de facto ukážou, jak se to má dělat.
Pravda, Kanada se o imigranty postarala. Zajistila ubytování, sociální dávky, zdarma výuku jazyka, sháněla pro české Romy i práci. I když se Kanadě neoficiální cestou dostalo informací, že nejde o žádné běžence, ale většinou o vězením protřelé kriminálníčky, že Romy nikdo nediskriminuje a neperzekuje, nevěřila tomu.
Vystřízlivění na sebe nenechalo dlouho čekat. Kanadské úřady záhy zjistily, že Romům se (a teď paušalizuji) pracovat nechce, zneužívají sociální dávky, děti neposílají do škol a v místě jejich výskytu se rapidně zvedla kriminalita a nepořádek.
Snad poslední kapkou bylo setkání sociální pracovnice s realitou při návštěvě romské rodiny, kam šla zjistit, proč čtrnáctiletá dcera nechodí do školy, že podle dívčina otce nepotřebuje chodit do školy, protože je dost stará na vdávání.
Kanadské školy se dodnes potýkají s tím, že romské děti nerespektují učitele, vynechávají docházku, mají vlažný přístup k učení, ignorují své povinnosti a nemají snahu naučit se tamní jazyk, takže školy musí zaměstnávat české překladatele a české učitele angličtiny.
Kanada vystřízlivěla a houfně začala romské žádosti o azyl zamítat. Kanada dnes chce uzavřít s Českem dohodu o návratu neúspěšných žadatelů o azyl, protože si s nimi neví rady. Neúspěšní žadatelé odmítají odjet, ale to je vysloveně problém Kanady.
Osobně si myslím, že neexistuje důvod, proč by měla Česká republika uzavírat další smlouvu s Kanadou, když takový instrument již mezi oběma zeměmi uzavřen je. Kanada potřebuje s EU uzavřít obchodní dohodu, kterou může Česko úspěšně blokovat.
Víza se tak mohou Kanadě vrátit jako bumerang. Na jednu stranu nechci paušalizovat, protože nelze házet všechny do jednoho pytle, ale na druhou stranu je smutné, že kam přijdou Romové (a je jedno původem z jaké země), má s nimi "nová" země problém. To se týká Británie, svého času Nizozemí, Francie i Kanady.
Vždy jde o stejnou historii. Romové utíkají tam, kde je naděje na lepší život na úkor celé společnosti. Čest výjimkám, ale, bohužel, výjimek je až příliš málo. Stále zní slova o rasismu, diskriminaci, utlačování a perzekuci. Kanada měla být zemí zaslíbenou a rájem na zemi. Ti samí aktivisté, kteří toto hlásali dnes obviňují Kanadu z rasismu, stejně jako Francii.
Tak si říkám, jestli by neměla OSN tak, jako vytvořila stát Izrael pro Židy, vytvořit i stát pro Romy. Kdo by chtěl, mohl by se tam odstěhovat. Bylo by zajímavé sledovat, jak by si Romové s vlastním státem poradili. Obávám se ale, že zájem žít ve vlastním státě by byl u Romů minimální. Spočítali by si, že by nebylo z čeho vyplácet sociální dávky všem obyvatelům.
