video dobrý, natočte podobné na IP pavlova a pak to sem hodte 

Jinak ty sběrači to mají jako své zaměstnání. Sory nemám nic proti tomu když někdo potřebuje na pivo a zeptá se, ale tohle je kariérní žebrání, žebrání jako práce... Dnes je 10% nezaměstnaných, to není problem, problem je že dalších 10% vykonává nepotřebné neboli umělá zaměstnání. To co uvádíte je jedno z nich. http://jardanovak.blog.idnes.cz/c/398685/Mlady-zid-se-rouha-vuci-ekonomice.html

Jsem nezaměstnaný a tak takovýmto výběčím to přímo řeknu, popř. řeknu: "Pokud mi seženete práci, milerád vám přispěji."

A pokud jsem byl zaměstnaný, tak jsem je odpálkoval s tím, aby si došli za milionářema, ti mají určitě peněz dost a přispějí jim.My co máme na výplatách 10 tisíc nemáme na rozdávání.

A byl klid.

Dovolím si nesouhlasit. Pomáhat může opravdu každý.

http://janhanak.blog.idnes.cz/c/387969/Kazdy-muze-padnout-na-hubu.html

Sbirkam, bezdomocvum a podobnejm individuim nedavam nic a nemam v planu s tim zacinat. Driv me bavilo si je poslechnout a pak na ne zacit anglicky, ale ted uz je proste jenom ignoruju, za coz si obcas vyslouzim nejakou tu vetu o panskejch prirozenich apod.

 Dnes karma, opravdu. Nelze, než souhlasit. Tyhle sbírky na všechno možné, to je jeden obrovský kšeft.

Zejména v případě prodejců plyšových hraček se jedná o tzv. "citové vydírání", které nemá se skutečnou pomocí dětem do dětských domovů, pranic společného. Souhlas a karma.     VH

Máte, Rudolfe, neobyčejnou možnost rozhodnout se, komu něco dáte a komu nedáte nic. A žadatele to nesmí urazit a ani neurazí. Na rozdíl od všemožných daní, které zaplatit musíte a pak se jen s úžasem díváte, kam ty prachy zmizely. Ve většině případů to ani nejste schopen zjistit.

Občas také trpím pocitem provinění, že někdo (třeba i žebrák) mě o něco žádá. Ale nejsem povinen mu něco dát. Anebo - nabídnu, že mu koupím chléb a kousek salámu - a to jsem většinou odeslán do vřelých konečníků. A mám klid. Ten člověk není v úzkých, ale je vysavačem dobročinnosti a ode mne nedostane nic.

Dobročinnost je právem, nikoliv povinností.

S těmi bezdomovci to řeším podobně pasivně jako s výběrčími. Když mě nedávno jeden zastavil, vytáhl jsem tablet, ukázal jsem mu článek o ženě, kterou sejmul motorkář a ona skončila nehybná na plicní ventilaci a mohla jen mrkat jedním okem (článek byl z idnesu). Pak jsem se ho zeptal, jestli mám pomoct jí, nebo jemu, pokud se domnívá, že tu pomoc skutečně potřebuje. Poděkoval za nic a odešel.

Tentokrát souhlas :))

U těch pouličních výběrčí jsem rezignoval definitivně po tom, co jsem zjistil, že z 60 kaček za nějakou kravinu jde jen 15 korun na skutečný charitativní účel. Kromě toho se značné množství vybere bez prodeje těch blbostí, a takové peníze jsou prakticky nekontrolovatelné. Mám s tím i přímě zkušenosti, kdy mě kamarádka požádala, abych s ní šel na pohovor, když to chtěla zkusit o prázkách. Lže se i v pracovních smlouvách. místo prodejní ceny 40,- (ve smlouvě) se prodává za 60,-. Od té doby zcela ignoruju a pomáhám tzv. "na přímo" nebo charitám, které mají za sebou skutečné výsledky, tedy ty velké a dlouhodobé.

V zahraničí fungují crowfundingový portály pro skutečné příběhy. Chystám v rámci svého Good Monday i něco podobného u nás. Prostě žádné přerozdělování, vše potřebnému. Zákon umožňuje charitě "vzít si" max. 10% z příjmu na režii.

Pokud něco podobného chystáte spustit, máte u mne pochopení i případnou součinnost.

Na jedné straně se pořádají sbírky na všechno možné, soused musel prosit o příspěvek na slepeckého psa pro svou paní, na druhé straně musíme živit líné primitivní p.r.a.s.a.t.a......

Nebo ošetřovat ukrajinské nácky!