Rudolf Polanecký

Romové: Došla nám trpělivost

25. 05. 2012 13:46:59
Romové sdružení v několika organizacích požadují nový zákon, podle kterého by bylo možno trestně stíhat původce vymyšlených nařčení proti nim.

ČTK

To je odpověď na břeclavský případ, kdy si patnáctiletý Petr vymyslel přepadení skupinkou Romů, aby zamaskoval svou vlastní hloupost, díky které se doživotně poškodil na zdraví. Podle Romů by tedy měl vzniknout zákon, který by speciálně tuto komunitu chránil proti falešným obviněním.

Na této věci mě zaráží především jedna, a to dost podstatná věc. Pokud by takový zákon vznikl, pak by byl ve své podstatě diskriminační a upřednostňoval by jednu skupinu obyvatelstva vůči jiným. Takový zákon by byl de facto rasistický naruby, a to je něco, co by v této zemi být nemělo. Ani diskriminace, ani rasismus.

Chápu rozhořčení břeclavských Romů, že se cítí v tomto případě poškozeni. Je ale na místě si položit otázku, proč si patnáctiletý mladík vybral právě jako výmluvu přepadení Romy a ne třeba Vietnamci, Rusy, nebo Maďary. Základ všeho je položen právě v tom, že Romové taková přepadení páchají, a proto je tato verze snadno uvěřitelná.

Podle jedné studie, o které jsem nedávno četl, tvoří Romové zhruba 3% obyvatelstva České republiky, ale osazenstvo věznic tvoří téměř z poloviny. Kriminalita je mezi romským etnikem naprosto běžným jevem a je jen málo romských mužů, kteří by neměli zápis ve svém trestním rejstříku.

Romům prý došla trpělivost, ale majoritní společnost má mít neustále trpělivost s tím, jak různé skupiny Romů přepadají bezmocné, jiné zase kradou v cizích kapsách a další se vypravují na "železo"? Má mít majoritní společnost stále trpělivost s tím, že Romové znají dokonale svá práva a o povinnostech většinou něchtějí ani slyšet?

Má mít majoritní společnost trpělivost s tím, že přepadení v režii Romů se vždy děje v přesile proti slabšímu a někdy i za pomocí mačet? Romové by si měli uvědomit, že jsou jen jednou skupinou v České republice a nemohou si uzurpovat právo, aby měli z titulu svého etnika takové výhody vůči ostatním, jako třeba speciální zákon.

Právě tím by se náš stát stal rasistickým, protože by upřednostňoval jednu skupinu před ostatními. Pro křivé nařčení lze pachatele stíhat už dnes a není k tomu zapotřebí nějakého dalšího zákona. Ale zkusme to trochu obrátit naruby.

Jsou romští vyzyvatelé premiéra také pro to, aby se takový zákon vztahoval i na ně? Aby kterýkoli Rom, který neprávem někoho osočí z diskriminace nebo rasismu byl trestán podle stejného zákona? A co když křivě obviní Rom Roma? Bude se na něj také vztahovat tento požadovaný paragraf?

Romská kriminalita je vysoká a nebýt jí, tak by si onen Petr z Břeclavi vymyslel jinou výmluvu. Pokud Romové považují naši společnost za diskriminační a rasistickou, pokud se jim tady nelíbí, tak mají dnes možnost odstěhovat se klidně na druhý konec zeměkoule. Nikdo jim nebrání v tom, aby šli někam jinam, kde se s nimi bude zacházet podle jejich představ.

Jenže on je to tak trochu problém. Kam Romové dorazí, tam přichází i problémy. Kanada se o tom musela přesvědčit na vlastní kůži a vystřízlivět. Dokud sami Romové nepochopí, že krást, přepadat a loupit se nemá, že základem všeho je vzdělání, pak se nic nezmění. Zákony by neměly rozlišovat barvu kůže.

Břeclavský případ měl takový ohlas právě kvůli tomu, že na jiném místě republiky došlo k mačetovému útoku a novoroční střelbě. Romům prý došla trpělivost. Na jejich místě bych měl spíše obavy z toho, až dojde trpělivost majoritní společnosti. To by totiž nepřineslo vůbec nic dobrého a dav nerozlišuje kdo je slušný a kdo ne.

Místo výzev na speciální ochranný paragraf by raději měli romští předáci přemýšlet nad tím, jak působit na mládež a naučit ji chování akceptovatelnému právě většinovou společností. Proč většinové společnosti nevadí černoši nebo Vietnamci, ale Roma by za souseda nechtěli? Opravdu jsou to jen předsudky nebo špatné životní zkušenosti?

Za svůj život jsem byl čtyřikrát okraden. Třikrát to byli Romové, ve čtvrtém případě se pachatele nepodařilo najít. Pokud si v přítomnosti větší skupiny Romů dávám větší pozor na své věci jsem rasistou anebo jen z vlastní zkušenosti předcházím škodě?

Místo silných prohlášení by měli Romové v tomto případě přijmout omluvu Petrovy matky, která má z ostudy kabát a ne volat ještě po dalších satisfakcích a vyhrožovat žalobou. Petr neřekl, že mu to udělal Dežo s Ferem. Cesta vede přes odhození pocitu ublíženosti a zbavení se věčného odvolávání se na diskriminaci a rasismus. Jde to, ale je to těžký a dlouhý proces vyžadující skutečnou změnu žebříčku hodnot.

Autor: Rudolf Polanecký | karma: 48.62 | přečteno: 24400 ×
Poslední články autora