Vlastizrádci ze srpna 1968

Vlastizrada je trestný čin, jehož se dopustí ten, kdo ve spojení s cizí mocí nebo s cizím činitelem spáchá trestný čin rozvracení republiky, teroru, teroristického útoku, záškodnictví nebo sabotáže.

Se svolením Vlastimila Šantrochawww.shaana.cz

Dnes si připomínáme 45 let od okamžiku, kdy bylo Československo obsazeno vojsky armád Varšavské smlouvy. Celý zásah byl v režii Moskvy a tehdejšího nejvyššího představitele Leonida Iljiče Brežněva. Několik našich významných politických činitelů se spojilo s cizí mocí (SSSR) a za účelem změnit směřování státu se dopustilo výše uvedené vlastizrady.

Po listopadu 1989 bylo obviněno 13 osob z vlastizrady. Pouze jeden jediný člověk byl odsouzen, Karel Hoffmann za to, že nechal vypnout rozhlas. Obvinění všech dvanácti zbývajících osob bylo odloženo. Mezi obviněnými byli například Jakeš, Lenárt, Piller, důstojníci STB Bokr, Houska, Klíma či náčelník Generálního štábu Rusov.

Tito lidé se aktivně podíleli na sovětské okupaci a byli za to odměněni vysokými posty. Přesto ale zde byli jiní, ti, kteří vše iniciovali a dopředu spolupracovali se Sovětským svazem, ti, kteří žádali Sovětský svaz o zásah všemi prostředky proti Československu, signatáři zvacího dopisu.

Tento dopis byl podle svědků předán osobně Brežněvovi 3. srpna 1968 v Bratislavě krátce po pro Sověty neúspěšném jednání s československou reprezentací v Čiernej nad Tisou. Existence tohoto dopisu zůstala dlouho utajena.

Až v červenci 1992 byl tento dopis objeven, zapečetěný ve Státním archivu Ruské federace. Obálka byla podepsána Černěnkem s textem "Uložit v archivu politbyra. Bez souhlasu neotvírat." Druhý den po objevení obálky byl dopis převezen do Prahy a veřejnost s ním byla seznámena.

Pět signatářů, pět vlastizrádců, pro které by mělo být odměnou jen opovržení. Nikdy za tento čin nebyli souzeni, ač se jednalo o zločin nejtěžší, vlastizradu. Nemám slov, kterými bych dokázal vyjádřit svůj pocit nad těmito lidmi, kteří se rozhodli na svůj vlastní národ povolat cizí armádu. Na jejich rukou je nesmytelná krev obětí vpádu vojsk. Za každý zmařený život by si zasloužili trest nejvyšší.

Drahomír Kolder (1925) - s nástupem normalizace se uplatnil ve středně důležitých funkcích, přestože ani sovětská moc nechtěla stavět na těchto kolaborantech. Zemřel v roce 1972, posmrtně byl vyznamenán Řádem republiky.

Alois Indra (1921) - i on se snažil získat po srpnu 1968 větší moc, ale stal se jen předsedou Federálního shromáždění. Na půdě parlamentu působil až do listopadu 1989. V roce 1971 dostal Řád republiky, 1973 Řád Vítězného února, 1981 Řád Klementa Gottwalda a toho samého roku i titul Hrdina socialistické práce. V únoru 1990 byl vyloučen z KSČ a půl roku nato zemřel.

Oldřich Švestka (1922) - ani on se nedostal výše než do ÚV KSČ, přičemž v roce 1975 se stal jeho tajemníkem. I on se dočkal vyznamenání. 1970 Řád práce, 1972 Řád republiky, 1973 Řád Vítězného února a 1982 Řád Klementa Gottwalda. Ve funkci poslance byl od roku 1971 až do své smrti v roce 1983.

Antonín Kapek (1922) - členem ÚV KSČ byl od roku 1958 až do roku 1989. Informací o tomto významném členu komunistů je překvapivě málo. Přesto on sám jako první předal svůj vlastní dopis Brežněvovi již při jednáních v Čiernej nad Tisou. V roce 1988 byl donucen odstoupit z veřejných funkcí. V únoru 1990 byl vyloučen z KSČ. Už v lednu 1990 se pokusil zastřelit se, ale pokus mu nevyšel. V květnu 1990 se oběsil.

Vasil Biľak (1917) - jediný žijící signatář. Od roku 1954 do roku 1989 byl členem ÚV KSČ, od dubna 1968 do roku 1988 pak členem předsednictva ÚV KSČ, tedy úzké skupiny mocenského centra. V roce 1977 dostal Řád Klementa Gottwalda a čestný titul Hrdina socialistické práce. Zároveň obdržel sověstké vyznamení Leninův řád. V prosinci 1989 byl vyloučen z KSČ. Dnes mu je 96 let.

Tito lidé nesli velkou část odpovědnosti za sovětskou invazi a následnou okupaci. Měli se zpovídat před soudním tribunálem, měli být za svůj čin odsouzeni alespoň morálně, protože pádu komunistické nadvlády se dožili jen tři z nich.

Dodnes nebyl nikdo ze signatářů za svou vlastizradu obviněn. Už ani nebude, protože co si národ vezme na téměř stoletém starci? Kéž by skutečně existovala nějaká spravedlnost Boží, kde by se ze svého činu museli zpovídat. Je mi zatěžko psát o těchto lidech a cítit k nim cokoli jiného kromě zhnusení a maximálního opovržení. Nikdy jsem nikomu nepřál nic zlého, ale těmto zrádcům národa nepřeji vůbec nic dobrého.

"S vědomím plné odpovědnosti za naše rozhodnutí se na Vás obracíme s následujícím prohlášením. Náš v podstatě zdravý polednový demokratický proces, náprava chyb a nedostatků minulosti i celkové politické řízení společnosti se vymykají postupně ústřednímu výboru strany z rukou. Tisk, rozhlas a televize, které jsou prakticky v rukou pravicových sil, ovlivnily veřejné mínění natolik, že se do politického života naší země začínají nyní bez odporu veřejnosti zapojovat živly nepřátelské straně. Rozněcují vlnu nacionalismu a šovinismu a vyvolávají antikomunistickou a protisovětskou psychózu.
Náš kolektiv - vedení strany - se dopustil řady chyb. Nedokázali jsme správně obhájit a realizovat marxisticko-leninské normy stranického života, především principy demokratického centralismu. Vedení strany už není dále schopno úspěšně se hájit před útoky proti socialismu, není s to organizovat proti pravicovým silám ani ideologický, ani politický odpor. Sama existence socialismu v naší zemi je ohrožena. Politické prostředky a prostředky státní moci v naší zemi jsou nyní už do značné míry ochromeny. Pravicové síly vytvořily příznivé podmínky pro kontrarevoluční převrat.
V této těžké situaci se obracíme na vás, sovětské komunisty, vedoucí představitele KSSS a SSSR, s prosbou o poskytnutí účinné podpory a pomoci všemi prostředky, které máte k dispozici. Jedině s vaší pomocí lze dostat ČSSR z hrozícího nebezpečí kontrarevoluce.
Uvědomujeme si, že pro KSSS a SSSR by tento poslední krok k ochraně socialismu v ČSSR nebyl snadný. Proto budeme ze všech sil bojovat vlastními prostředky. V případě, že by však naše síly a prostředky byly vyčerpány nebo nepřinesly pozitivní výsledky, považujte toto naše prohlášení za naléhavou prosbu a žádost o vaši akci a všestrannou pomoc. Vzhledem ke složitosti a nebezpečnosti vývoje situace v naší zemi vás žádáme o maximální utajení tohoto našeho prohlášení. Z tohoto důvodu píšeme osobně přímo Vám v ruštině."
Alois Indra, Drahomír Kolder, Oldřich Švestka, Antonín Kapek, Vasil Biľak