V tomto týdnu došlo v poslanecké sněmovně k jednání a hlasování o vyslovení nedůvěry vládě kvůli zákonu o státní podpoře na biopaliva.
Výsledek hlasování o vyslovení nedůvěry vládě byl dopředu znám, a to jak koalici, tak opozici. Cílem jednání nebyla změna vlády, ale "divadlo" pro voliče. Přesněji, veřejné propírání osoby ministra financí Babiše, který se nachází v permanentním a kolosálním střetu zájmů. Koalice na výtky reagovala výsměchem či slovy o tom, že lidé věděli co je Babiš zač a volili ho. Obhajoba stála na tom, že když byla u vlády pravice, schválila zákon o povinném přimíchávání biopaliva do pohonných hmot. Padaly narážky, že opozice nemá sílu vládu svrhnout či rovnou urážky jednotlivých řečníků. Technicky vzato, vládní poslanci řekli pravdu, ale ne úplnou. Pravicová vláda skutečně schválila zákon o povinném přimíchávání biopaliva do pohonných hmot, ale nebyl to její nápad. Šlo o de facto příkaz Bruselu. Posuňme se v čase. Je den před volbami, ve kterých končí úřednická vláda. Poslanecká sněmovna se schází na mimořádné schůzi a schvaluje vyšší procento biopaliva v pohonných hmotách, víc, než požadoval Brusel. Po pár letech Andrej Babiš přiznal "ano, lobboval jsem". Jak velké úsilí musel vyvinout, aby se poslanci sešli den před volbami? Tehdy pro vyšší podíl biopaliv hlasovaly všechny strany. Jediná ODS se většinově postavila proti. Proč vlastně Babiš lobboval? Inu proto, že jeho firmy ovládají přibližně 60% trhu s biopalivy. Lobboval tedy za vyšší odbyt a tím i svůj zisk. Kdo se může pochlubit tím, že stát nařídí lidem kupovat jeho produkt? Nyní se schválila státní podpora biopaliv až do roku 2020, a to v době, kdy EU od tohoto ustupuje. Brusel přiznává, že biopaliva byla chybným krokem a že představují pro životní prostředí vyšší zátěž než klasické pohonné hmoty. Bylo vypočítáno, že na výrobu jednoho litru biopaliva se spotřebuje 1.1 litru klasických pohonných hmot. Pěstování řepky ve velkém jako potravu motorů má za následek zhoršení kvality půdy. Zároveň tím ubývá prostor pro pěstování potravin a v některých oblastech Afriky může vést až k hladomoru. Přesto si Babiš dovolí tvrdit, že zemědělci rádi pěstují řepku, protože jim přináší zisk. Ovšem pokud by nebylo státních dotací, nedalo by se o tak velkém zisku ani mluvit. Sám Babiš prohlasil, že je ve střetu zájmů, a tak nechal vypracovaný zákon předložit lidoveckým ministrem. Podle očekávání koalice zákon schválila, a tak budou biopaliva do začátku příštího desetiletí dotovány celkovou částkou 9 miliard korun. Jednoduchým výpočtem dojdeme k tomu, že na Babišovy firmy vychází 5.4 miliardy. Taková malá domů... Argument, že lidé věděli, co je Babiš zač obstojí také sotva zpola. Lidé věděli, že jde o bývalého komunistu, který měl být agentem StB. O své agentství se Babiš stále soudí, ale dochované zbytky spisu jsou celkem jednoznačné. Soud první instance řekl, že nelze Babišovo estébáctví dokázat, protože chybí vázací list, ve spisu je uvedeno, že tento list byl bezprostředně po Listopadu 89 skartován. Jsem přesvědčen o tom, že Babiš s StB spolupracoval a donášel. Pohádky o tom, že šlo o falešný spis v mých očích neobstojí. Takový řídící důstojník by kvůli pár stovkám riskoval vojenského prokurátora? Nehledě na to, že Babišovo krycí jméno Bureš se vyskytuje nezávisle na sobě v nejméně pěti různých spisech. Krátce po volbách jedním z prvních kroků poslanců za Babišovo ANO byla obnova státní podpory pro bioplynky. A opět Babiš argumentoval, že jeho firmy vlastní snad pouhé 4 stanice. Co už ale veřejnosti sděleno nebylo je, že Babiš vlastní firmu, která je dominantní na trhu výstavby bioplynek. Tím, že státní podpora zanikla, neměla Babišova firma vůbec žádné zakázky, a tedy byla v daném roce těžce ve ztrátě. A ejhle, státní podpora byla odsouhlasena a Babišova firma mohla opět začít stavět. Evidentně náhoda... Všichni vědí, že miliardář Babiš má ohromný majetek. Málokdo se ale zajímá o to, jak k němu přišel. Podle zjištění jednoho novináře za tím jsou, kulantně řečeno, podivné okolnosti. Bratislavský zaměstnavatel otevíral svou pražskou pobočku a do jejího čela jmenoval Andreje Babiše. Ten za pomoci svých přátel z ciziny tajně nakoupil akcie a následně pobočku svému zaměstnavateli převzal. Babišovi přátelé byli ohromně překvapeni, že ač poskytli finance na nákup akcií, nebyli vedeni jako spolumajitelé Agrofertu a že jediným vlastníkem je Andrej Babiš. Agrofert začal vzkvétat až na sklonku devadesátých let, kdy se zčista jasna stal z nevýznamné firmy významný hráč a postupně přerostl v impérium, kterému patří snad desetina republiky. Bártovy Věci Veřejné byly podnikatelským projektem za účelem získání státních zakázek. Babišovo ANO není o nic lepší. Opět jde o podnikatelský projekt, avšak na sofistikovanější formě podložené většími penězi. Teď už nejde jen o státní zakázky, ale přímo o tvorbu zákonů, které vyhovují Babišovu impériu. To je naprosto nepřijatelný střet zájmů. Na Západě politici odstupují při menších i větších aférách, ale takové propojení politiky, byznysu a médií předvedl jen Ital Berlusconi. Na východě se takovým lidem říká oligarcha. To je to, oč tu běží. Politikům se často a leckdy i právem vyčítá propojení politiky a byznysu, ale zde je strana tvořena mnoha lidmi svázanými s jednou firmou. Do jaké míry jsou poslanci za ANO zaměstnanci Andreje Babiše? A nejde jen o poslance, ale další politické posty, kam jsou přednostně umísťováni lidé s vazbou na Agrofert. Jen úplně naivní člověk věří Babišovi, že své impérium opravdu neřídí a že se skutečně kromě vlastnictví vzdal vedení. Faktem je, že mu k dosavadním aktivitám přibyla ještě "politická divize". Pokud by takového člověka jmenovala do vlády pravice, byl by oheň na střeše. Kvůli Babišovi se upravují zákony, aby nemusel předložit lustrační osvědčení, narychlo se přijímá služební zákon, a tak dále. Kdo si dovolí poukázat na nepřijatelnost takového člověka v politice, okamžitě se na něj vrhne smečka anonistů, pro které je tento kontroverzní bývalý komunista a dle mého mínění i estébák nedotknutelný vzor. A kobligarcha Babiš se tomu jen směje a uráží ty, kteří si na něj dovolí poukázat.
