Řecko: Dlužník si klade podmínky

Řecko mělo dnes uhradit splátku Mezinárodnímu měnovému fondu. Ještě včera ujišťovalo, že zaplatí. Dnes už je tomu jinak.

Do Řecka se nalilo 240 miliard eur. To je částka, s jakou Česká republika hospodaří po dobu 5 let. Ani tak ohromná suma ale Řekům nestačí. Zde je na místě si připomenout, že Česká republika převzala záruky v hodnotě 300 miliard korun za řecké dluhy a tuto částku bude muset zaplatit ihned poté, co přijme euro a Řekové nebudou své závazky splácet. Pokud by kterýkoli běžný dlužník neplatil, existují na něj páky. Soudy, exekuce. Co když je ale dlužníkem stát? Představa, že do Řecka dorazí exekutor a oblepí Akropolis je sice úsměvná, ale nereálná. Vše závisí na dohodě věřitelů a dlužníka. Dlužník sice může být popohnán k arbitráži, ale pokud nebude chtít dostát svým závazkům, nikdo s ním nehne. Válka kvůli tomu nebude, nicméně vážnou hrozbou pro dlužníka je státní bankrot. Řecko balancuje na hraně propasti už pět let a současná vláda je odhodlána učinit rázný krok vpřed. Dnes mělo Řecko splatit část dluhu vůči MMF a ještě včera řecký premiér Tsipras ujišťoval: "Nedělejte si s tím starosti. V minulosti Řecko své závazky splácelo a budeme v tom pokračovat." Dnes už je situace jiná a Řecko Mezinárodnímu měnovému fondu sdělilo, že spojí všechny červnové splátky do jedné a zaplatí až na konci června. Ano, je to hra o čas. Řecká média tvrdí, že tvrdý přístup věřitelů se nezměnil. "Za peníze chtějí naši krev," uvedl list To Pontiki. Poslanci řecké vládní strany Syriza podle ZDF ve čtvrtek se zděšením a hněvem zareagovali na balík reforem a úsporných opatření, které věřitelé předložili Tsiprasovi v Bruselu, a označili ho za "vražedný". "Jde o nehlášenou, ale skutečnou válku. V této válce se nepoužívá dělostřelectvo, ani vojáci na hranicích, ale všechny moderní metody, které má k dispozici agresivní kapitalismus," zdůraznil řecký ministr práce Panos Skurletis. Jaké jsou vlastně požadavky věřitelů? Snížení důchodů, zvýšení DPH, méně daňových slev, zachování reforem trhu práce, privatizaci státních podniků. Věřitelé požadují snížení výdajů na důchody o jedno procento HDP (nyní 16.2% HDP, v ČR jde na důchody cca 10% HDP) a zrušení příplatků pro důchodce s nízkou penzí. Důchodcům by se také omezila možnost jít do předčasného důchodu a zvýšily by se příspěvky důchodců do zdravotnictví. Krajně levicová vláda Alexise Tsiprase ale po svém lednovém zvolení slíbila, že žádné snižování penzí nepřipustí. Zvýšení DPH na 11 procent u základních potravin, léků a hotelových služeb a na 23 procent u zbytku komodit má řeckému rozpočtu získat cca 2 miliardy eur ročně. Věřitelé také chtějí, aby Atény přislíbily privatizaci provozovatele přenosové sítě ADMIE, přístavů v Pireu a Soluni, bývalého letištního komplexu Hellenikon, rafinerské společnosti Hellenic Petroleum a telekomunikačního operátora OTE. Tvrdé jádro vládní strany Syriza prodej některých těchto podniků důrazně odmítá. Zástupci EU a MMF rovněž po Tsiprasově vládě chtějí, aby neuskutečňovala jednostranně kroky na poli trhu práce, na nichž se s věřiteli nedohodla. Tsipras před volbami sliboval obnovení dřívější podoby kolektivního vyjednávání a výrazné zvýšení minimální mzdy. Věřitelský návrh také volá po zvýšení plateb Řeků do zdravotního pojištění a snížení dotací na paliva. Je na místě uvést pár čísel, jejichž zdrojem je Eurodat a BBC: Řecký dluh je 320 mld eur. Pomoc EU dosáhla výše 240 mld eur a věřitelé odepsali značnou část řeckého dluhu. Řecký dluh k HDP je 177% (ČR se pohybuje okolo 50%). Řecký HDP klesl vůči roku 2010 o čtvrtinu a nezaměstnanost je 26%. Zajímavé je letošní srovnání minimální mzdy. Tu má v EU nejvyšší Lucembursko, 1923 eur, sousední Německo 1473 eur, Česká republika 332 eur a Řecko 684 eur. Jinými slovy, částku, kterou našinec dostane průměrně měsíčně na účet je v Řecku mzdou minimální. Na sklonku loňského roku byla nejvyšší mzda v EU v Dánsku, 121300 Kč, naši západní sousedi si přišli na 103400 korun měsíčně. Našinec si v průměru vydělal 25500 korun a živořící a strádající Řek na 47200 korun. Ještě zajímavější čísla najdeme v oblasti důchodů. Je přelom roků 2011 a 2012. Český důchodce má důchod v procentuální výši 50.2% k hrubé a 64.4% k čisté průměrné mzdě. Soused z Německa pak má důchod ve stejném procentuálním vyjádření 42 a 57.9%. Nejlépe se mají důchodci v Řecku. Jejich důchody dosahují výše 95.7% k hrubé a 111.2%(!!!) k čisté mzdě. Nutno přiznat, že Řecko se opravdu snaží na důchodech ušetřit. Zatímco v roce 2010 doplácelo na důchody z jiných zdrojů 600 miliard korun (cca 21 mld eur), nyní doplácí "jen" 400 miliard korun (cca 15 mld eur). Přesto se Řecko tváří, že mu je ubližováno a považuje takřka za nehoráznost, že má své dluhy platit. Současný krok Tsiprasovy vlády je de facto přiznáním, že Řecko je v platební neschopnosti, v bankrotu. Ke sloučení měsíčních splátek dlužníka došlo v historii MMF pouze jednou, před třiceti lety. Pravděpodobnost, že Řecko na konci června zaplatí a během měsíce se dohodne je stejně velká, jako že Sparta vyhraje Ligu mistrů. EU měla nechat Řecko zbankrotovat už před pěti lety. Náklady a škody takto vzniklé by určitě byly menší než gigantická a zjevně zcela zbytečná pomoc. Nadto bude muset EU počítat s dalšími výdaji v momentě, kdy Řecko bankrot ohlásí. Za pět let už mohlo být Řecko z nejhoršího venku, takhle na Řeky stále to nejhorší teprve čeká. EU by se dávno vzpamatovala z řeckého pádu a euro po počátečním oslabení by si vedlo lépe než dnes. Na Řecku se ukazuje nesmyslnost jednotné měny pro státy s tak rozlišnou ekonomikou a produktivitou práce jako je na jedné straně Německo a na druhé Řecko. Pokud Řecko hledá viníka svého současného stavu, měl by se téměř každý Řek podívat nejdříve do zrcadla. Nikdo Řeky nenutil, aby se tak obludně zadlužili, každému se líbily vysoké důchody a možnost jít do důchodu v 45 letech, nikdo neprotestoval, když radikální odboráři při každé příležitosti zapalovali ulice, hlavně když budou mít vysoké mzdy ber kde ber a snem každého Řeka bylo stát se státním zaměstnancem se čtrnácti platy a příplatky za včasný příchod do práce a dovednost klikat myší. Čas hostiny skončil a teď je zapotřebí vyrovnat účet. Jeden z obyčejných Řeků v jakémsi rozhovoru prohlásil: "Už jsme zbankrotovali, ale pořád si to nechceme přiznat." Vyrovnání účtu není neohlášená válka, ani ždímání krve, jak říkají řečtí představitelé. Dluhy se platí a dlužník není ten, kdo si klade podmínky typu "zaplatím, až se mi bude dařit".