Akropolis, adieu!

Potápějící se Řecko míří k bankrotu. EU mu doslova vnucuje pomoc, o kterou Řekové vlastně ani nestojí.

Řecko zaměstnává EU posledních pět let od roku 2010, kdy de facto zbankrotovalo. Popáté za posledních 200 let. I to o mnohém vypovídá. Přinejmenším to, že Řekové neumějí hospodařit a často si žijí nad poměry. Události posledního týdne jsou jen vyvrcholením půl roku trvajícího odporu Řecka přizpůsobit se požadavkům věřitelů. Naopak, krajně levicová vláda vyrazila do boje za konec šetření a pokračování sladkého života na dluh. Zde by bylo dobré si uvědomit, že Řecko je agrární balkánská země, která žije především z turismu a olivového oleje. Co se týče zahraničního obchodu, tak tam je kupříkladu Bulharsko úspěšnější než Řecko a přesto má Řecko několikanásobně vyšší platy i důchody. Důchody jsou kapitolou samou o sobě. V roce 2011 podle OECD průměrný řecký důchod přesahoval částku 1600 euro. Poměr mezi průměrným důchodem a průměrnou čistou mzdou dosahoval neuvěřitelných 111.2%. V Řecku snad jako v jediné zemi na světě tak důchodce dostal do ruky o desetinu víc peněz než zaměstnanec. Pětačtyřicetiletý důchodce přitom nebyl výjimkou. I poté, co došlo ke snížení důchodů, přesahuje průměrný řecký důchod částku 850 euro, tedy částku, o které si může leckterý český zaměstnanec nechat jenom zdát. Ceny v Řecku jsou oproti českým vyšší jen o čtvrtinu... Řecký premiér Tsipras se rozhodl vše vsadit na jednu kartu, na vydírání EU. Dnešní slova o tom, že Řecku musí být odpuštěna třetina současného dluhu společně s prohlášením, že má EU poslat Řecku dalších třicet miliard už spíše vypovídá o naprosto pokřiveném vnímání slova solidarita. Jakkoli se to Tsiprasovi může jevit jako křivda, tak nikde není povinnost, aby ostatní členské státy musely financovat nezodpovědné hospodaření jednoho členského státu. Jako naprosto neuvěřitelně jsou pak výpady vůči Německu, které z největší části sponzoruje život Řeků. Řekové de facto koušou do ruky toho, kdo je krmí. 240 miliard pomoci a přes 100 miliard odpisu je Řekům stále málo. A aby toho nebylo málo, tak dochází k další skryté pomoci prostřednictvím programu ELA, kdy do řeckých bank putují na úvěr miliardy v chybějící hotovosti. ECB takto do Řecka napumpovala dalších více než 80 miliard. Nechápu řecké představitele, kteří se domáhají prodloužení záchranného balíčku, jehož platnost skončila úderem půlnoci 30. června. Daleko víc mě ale jímá hrůza z toho, že EU, ač několikrát jasně deklarovala, že už na život Řeků nepůjde ani cent, je ochotna znovu jednat o dalších miliardách a nebrání se ani tomu porušit další pravidla. Je jisté, že věřitelé z peněz pro Řecko neuvidí ani vindru. Tak jako tak budou muset řecké dluhy odepsat jako ztrátu. Ať to učiní. Hned, bez nějakých dalších výdajů. Ať už, probůh, nechá EU Řecko zbankrotovat. Návrat k drachmě je pro Řecko jediným řešením. Začít znovu od nuly a s vědomím, že musí vystačit s tím, co vydělají. Žít na dluh je snadné, ale splácet je podstatně těžší. Jistě, úroveň Řecka klesne na úroveň ostatních balkánských států. Díky turismu a památkám se ale může brzy opět dočkat růstu, nehledě na to, že dovolená v Řecku bude podstatně levnější. EU nebude muset živit 11.5 miliónů Řeků a po počátečním propadu kurzu eura nakonec na tom evropská měna bude lépe než dnes. Zde je na místě ale připomenout, že Česká republika převzala přistoupením k eurovalu záruky za řecké úvěry ve výši 300 miliard korun. Václav Klaus se podpisu úspěšně bránil, ale Miloš Zeman z podpisu eurovalu udělal malou slavnost. Astronomický dluh není dílem současné řecké vlády, ale vlád předchozích a je jedno jakého byly zaměření. Hlavního viníka současné situace Řecka musíme hledat především v silných odborech. Ty si stávkami a nepokoji prosadily rozsáhlý sociální systém. Viníkem je rovněž v přeneseném slova smyslu každý Řek, který ochotně vítal různá přilepšení ať už v podobě příplatků za kdeco, tak v podobě vysokých důchodů včetně třináctých, čtrnáctých... Zavřené banky mohou Řeky vystrašit natolik, aby se postavili své vládě, kterou si sami zvolili, ale když i profesoři či právníci, kteří by měli být elitou národa, zastávají názor, že je Řecku ubližováno a přirovnávají Německo k Třetí říši, pak si myslím, že si Řecko opravdu zaslouží zbankrotovat. Pokud se tak nestane, bude to znamením pro ostatní zadlužené státy, že šetřit se nemusí, stačí požádat o pomoc a někdo jiný zaplatí účty. Krach Řecka neznamená pád eura a pád eura neznamená pád Evropské unie. Maximálně se zbortí idealistická představa byrokratů a nevolených představitelů o jednom velkém Superstátu řízeném z Bruselu. EU se pak možná vrátí k původní myšlence vzájemně spolupracujících samostatných a suverénních států.