Praštěná Jacques

Téměř dva roky se táhne případ potyčky mezi tehdy vládní úřednicí Kateřinou Jaques a tehdy zasahujícím policistou Tomášem Čermákem.

Potyčka mezi Jacques a ČermákemZdroj: ČTK

Malá exkurze do historie

Je 1.5.2006 a na pražském Palackého náměstí se schyluje k ohlášené demonstraci Národního odporu. Dvě hodiny před zahájením se na místo dostavují anarchisté s cílem ohlášenou demonstraci a pochod narušit. Mezi odpůrci neonacistů se pohybuje i skupinka členů Strany zelených s transparentem a tričkem. Aby se zabránilo střetům mezi neonacisty a anarchisty má policie pohotovost.

O tom, že střety skutečně hrozí svědčí silácké řeči obou stran. Svolavatel neonacistů prohlásí: "Rozhodně se nebudeme vyhýbat násilí. Jsme ochotni přistoupit ke konfrontaci," a organizátor anarchistického protestu zase: "Snažte se neonacistům akci co nejvíc znepříjemnit." Kordon policistů odděluje obě skupiny od sebe, ale nemůže zabránit tomu, aby skupiny po sobě neházeli lahve, kamení a rajčata.

Ještě před začátkem ohlášené akce je zadrženo sedm skinheadů. Neonacisté se vydávají na předem ohlášený pochod po stanovené trase. Odpůrci anarchistů jim jdou v patách. Policie dohlíží na hladký průběh a dbá, aby se obě skupiny nedostali do střetu.

V tomto okamžiku dochází na rohu Karlova náměstí a ulice Na Moráni k incidentu mezi protestující Kateřinou Jaques a zasahujícím policistou Tomášem Čermákem.

Protichůdná vyjádření

Důvodem k zásahu bylo neuposlechnutí příkazu policisty. To nepopírá ani jedna ze zúčastněných stran. Kateřina Jacques následně tvrdí, že byla brutálně napadena policistou bez čísla. Informace, že zasahující policista neměl číslo se pak dlouhou dobu (minimálně ještě rok poté) vyskytuje i na stránkách Strany zelených.

Kateřina Jacques si stěžovala, že ji prý policista kopal a vláčel za pouta, načež ji ještě zmlátil obuškem při nakládání do služebního vozu. Co je na tom pravdy částečně vypovídá následující video. Následně ještě tvrdila, že byla na policejní sluřebně připoutána k tyči a bulvárem proběhla zpráva, že prý byla Tomášem Čermákem na služebně zmlácena obuškem přes genitálie.

Z videa a fotografií je patrné, že Kateřina Jacques policistovi sama číslo z uniformy strhla, že kladla dost aktivní odpor a následně hystericky křičela, že jí policista láme ruce, ač ten ji pouze držel za řetízek spojující pouta. Má především zájem aby někdo zavolal televizi a natáčel to. Když je rozhodnuto o převozu na služebnu, při nakládání klade silný odpor, vzpírá se, takže ji policista 4x šťouchne tonfou do oblasti pravého ramene a lopatky, tedy nikoli do oblasti ledvin, jak Kateřina Jacques popisuje.

Blesková politická reakce

Je těsně před volbami a o Zelené, kteří mají šanci dostat se do parlamentu stojí oba hlavní rivalové. Blesková je reakce premiéra Paroubka i ministra Bublana. Bez jakýchkoli důkazů či informací okamžitě odsuzují zásah policisty. Inspekce Ministerstva vnitra okamžitě postavila Tomáše Čermáka mimo službu. Premiér Paroubek se nechal slyšet, že obvinění ze zneužití pravomoci veřejného činitele je málo. Asi měl být podle něj zasahující policista odsouzen bez soudu nebo pro výstrahu rovnou postaven ke zdi.

Ministr Bublan jde o kousek dál. Nejmenuje policejního prezidenta Husáka generálem a několik nižších velitelů přichází o své posty, aby se o pár týdnů později provedla škatulata a velitelé se oklikou dostali na stejné či velmi podobné posty. Vše je jen divadlo pro veřejné mínění a vábnička na hlasy voličů.

Důsledky a dnešní vývoj

Policista Tomáš Čermák, který byl na akci povolán z kanceláře a jehož pracovní náplní bylo zpracovávání spisů následně odchází od policie. Stále mu hrozí obvinění ze zneužití pravomoci veřejného činitele, z ublížení na zdraví a z omezování osobní svobody. Je konstatováno, že při svém zásahu neporušil zákon, jediné co mu je vytýkáno je zbytečná tvrdost při nakládání Kateřiny Jacques do služebního vozu (použití tonfy).

Státní zástupce ani soudce nechtěli Tomáše Čermáka soudit, že pro to není důvod. Na stíhání ale trvá Městské zastupitelství v Praze, takže těsně před prezidentskou volbou stane Tomáš Čermák před soudem.

Nemohu předjímat výsledek soudu, vždy záleží na tom, jak se soudce zrovna vyspí a kdo mu je víc sympatický. Zákon mu dává možnost rozhodnou na obě strany. Podle selského rozumu by ale neměl být expolicista Čermák odsouzen za plnění svých služebních povinností, i když zřejmě porušil přestupkový řád. Ono také bylo chybou vytáhnout do akce kancelářské myši. Ale není přece možné neuposlechnout příkazu Policie. Kdybychom všichni přestali dbát výzev Policie, tak bychom ji s klidem mohli zrušit. Jak by to bez Policie dopadlo si každý domyslí sám.

Je také jasné, že svým neuposlechnutím policistovy výzvy budu riskovat zásah ze strany Policie. Pokud navíc kladu odpor, je jasné, že policista použije zákonných prostředků, v tomto případě chvatů a hmatů, ba i toho obušku a nasadí mi želízka.

Soud by měl shlédnout video, na kterém je až dojemné volání Kateřiny Jacques, aby někdo zavolal televizi a aby to někdo natáčel. A to zcela pomíjím skutečnost, že se Kateřina Jacques vypravila na akci, na které s největší pravděpodobností dojde k potyčkám, se dvěma nezletilými dětmi. V tomto světle její starost o natáčení před starostí o děti, které zůstaly po jejím zatčení na místě bezprizorní, svědčí nepříliš lichotivě o její mateřské svědomitosti.

Celá akce byla zřejmě jen dobře promyšlenou provokací ke zviditelnění Strany zelených těsně před volbami. Pokud Kateřině Jacques tolik ležela na srdci starost o demokracii a strach před jejím případným ohrožením, tak proč se skupinka se svým transparentem nevydala dopoledne na Výstaviště, kde se sešlo daleko víc nebezpečných lidí (mítink komunistů) než dvě stovky holých a dutých hlav?

Protože tam by to nebylo tak mediálně zajímavé, tam by pravděpodobně nedošlo k žádnému konfliktu, kde by se mohli Zelení prezentovat jako bojovníci za demokracii a nedostali by takový prostor v televizním zpravodajství. Tuto možnost skýtalo až shromáždění neonacistů a anarchistů.

Veřejnost se stala terčem manipulace a obětí (i když ne úplně nevinnou) zasahující policista. Zdá se, že Kateřina Jacques nebyla praštěná až zasahujícím Čermákem.