Revoluce, znárodnění, umlčení kritiků. KSČ 1948, KSČM 2012

Revoluce, znárodnění, zestátnění, vítězství pracujícího lidu, umlčení kritiků, kriminalizace odpůrců. Nepíše se rok 1948, jak by se mohlo zdát, ale rok 2012.

ateo.cz

Radikální komunisté sdružení v Marxisticko-leninském odborném klubu předkládají na sjezdu Minimální program KSČM. Fikce? Nikoli, tvrdá realita (viz článek), pod kterou je podepsán představitel širšího vedení KSČM, Milan Havlíček. Jak se na tento program dívají jiní představitelé komunistů? Bagatelizují jej.

V diskusích se často objevují názory, že se "primitivní antikomunismus" přežil, že se nic takového, jako zde v minulosti bylo nemůže opakovat, protože neexistuje SSSR, varování před komunistickou ideologií je často zesměšňováno, popřípadě jsou autoři těchto výzev obviňováni, že svými varováními nahánějí komunistům další hlasy.

Snahy komunistů jsou jejich diskutérskými obhájci rovněž bagatelizovány, popřípadě totalitní komunistický systém rovnou vychvalován anebo, což lze chápat jako urážku, přirovnáván k současnému demokratickému státu s tím, že nic horšího než nynější vláda prý být nemůže a že komunisté by to jen zlepšili.

Ve svém minulém článku jsem psal o odhodlání předsedy socialistů vládnout společně s komunisty. V diskusi se objevilo mnoho výše zmíněných příspěvků. Nicméně plány radikálních komunistů dávají za pravdu těm, kteří před návratem komunistů k moci varují.

Jaké tedy představili radikální komunisté plány? Po novém "vítězství pracujícího lidu" znárodnění výrobních kapacit, přírodních zdrojů, dopravní a komunikační infrastruktury, médií, bank a jiných finančních institucí, požadavek "navrátit majetek pracujícímu lidu", povinnost pracovat, každého, kdo by se pokusil kritizovat "výdobytky lidově-demokratického" stalinistického státu jednoduše umlčet. Zda dočasně (vězení) nebo trvale (poprava) radikální komunisté nemluví.

Podle stalinistů "první etapa překonání soudobého protilidového, nedemokratického totalitního kapitalistického režimu proběhne formou revolučních, lidově demokratických přeměn". Následně chtějí "povolat k odpovědnosti všechny, kteří zapříčinili ekonomický, společenský a morální úpadek země" a chtějí zrušit NATO.

Radikální komunisté jsou radikální jenom tím, že o plánu komunistů mluví nahlas. Téměř všichni komunisté touží po tom, aby zase měli hlavní slovo aby rozhodovali o životech jiných, aby měli opět celý národ pod kontrolou. Že to bez SSSR nejde? Stačí se podívat na KLDR, popřípadě do Lukašenkova Běloruska, kde demokracie je ve své podstatě neznámé slovo anebo je jeho význam totálně překroucený.

Někteří komunisté se proti plánu radikální části KSČM staví (Jiří Dolejš), ale jde jen o účelovou kritiku, protože komunistům hrozí rozpuštění. Věřme tomu, že v momentě, kdy by byla existence nereformovatelných komunistů soudem posvěcena, kritika radikální části by okamžitě zmizela.

Plán na zestátnění médií, bank a výrobních kapacit je obludný, stejně jako kriminalizace a umlčování kritiků. Radikální část komunistů nás chce vrátit do minulosti. Přesto se najdou hlasy, které dál budou komunisty chválit a totalitní režim oslavovat.

Polovinu života jsem prožil v komunistickém režimu. Nezapomněl jsem na to, jak člověk nesměl říct nahlas svůj názor nebo jakýkoli názor, který byl v rozporu s oficiálním stanoviskem komunistů. Nezapomněl jsem na to, jak neustále bylo něco nedostatkovým zbožím, jak nebylo možné sehnaté podpultové zboží, jak ženy sháněly nedostatkové vložky, či rodiny nedostatkový toaletní papír.

Nezapomněl jsem na fronty v zelenině na banány, mandarinky, na týdenní fronty u Mototechny, na třicetileté čekání na nový byt, na ponížené žádosti o výjezdní doložky a devízový příslib při plánované cestě do Západního Německa, o kterých rozhodovaly i domovnice a uliční výbory, na fakt, že bylo jedno jestli někdo pracoval dobře nebo vůbec a všichni měli stejnou výplatu.

Komunisté nám chtějí znovu zavést svou zvrhlou představu ráje, který bude jen pro ně. Komunisté nejsou jiní než před pětadvaceti lety ani nejsou jinou stranou, jak se nám snaží namluvit. KSČM byla založena na jaře 1990 jako územní část KSČ, protějšek KSS. Členové KSČM byli zároveň členy KSČ, později přejmenované na KSČS. KSČM je právní a ideologický nástupce předlistopadové KSČ.

Je velká škoda, že k zákazu komunistické strany nedošlo brzy po "plyšáku", jenže to by nesměl Václav Havel s komunisty udělat obchod a hlásat "nejsme jako oni". Sami komunisté svůj zákaz očekávali a pozdější Havlovy výmluvy, že ve společnosti nebyla vůle k takovému kroku, jsou doslova trapné. Dnes je už skoro na zákaz pozdě, ale začít jednat konečně v souladu se zákonem, který dal rovnítko mezi komunismus a nacismus, by bylo jedině dobře.

Obě ideologie jsou špatné a zvrhlé, ale komunismus je daleko krvavější, má na svědomí zhruba 200 milionů životů na celém světě. Už jen kvůli těmto obětem by měli komunisté chodit kanály. Nikdo je nechce věšet na kandelábry, jak by to oni sami nejraději udělali se svými odpůrci, ale přinejmenším rozpuštění, zákaz a morální odsouzení si určitě zaslouží.

Čteme-li plány na znovuzavedení rudého teroru, musí se každému soudnému člověku obrazně řečeno otevírat kudla v kapse. Opravdu jsou komunisté tak neškodní, jak se nám snaží jejich obhájci a příznivci namluvit? Ani náhodou. Jsou stále nebezpeční a jsou ohrožením pro všechny lišně smýšlejícím lidem. Je na čase je úplně postavit mimo zákon. Nebo na oplátku založme Nacionálně-socialistickou českou stranu práce.