České dluhy nestačí, budeme platit i ty irské, portugalské...

Včera se ministři financí států EU dohodli na poskytnutí finanční pomoci Portugalsku. Součástí pomoci je i garance, že Česko doplní rozpočet EU v případě, že Portugalsko nedostojí svým závazkům.

Uli Deck

Řecko dostalo od EU a MMF přislíbeno 110 miliard euro a tato částka zjevně stačit nebude. Irsko má dostat od stejných institucí 85 miliard euro a nejnověji Portugalsko 78 miliard euro. Celkem 273 miliard euro, v přepočtu přes 6 a půl bilionu korun. To je částka ve výši dvou ročních HDP Česka.

Podle uzavřených dohod převzalo Česko garance za Irsko ve výši 6.7 miliard korun a za Portugalsko 7.7 miliardy korun. Zaokrouhleně 14 a půl miliardy korun bude Česko platit, pokud země, kterým je poskytnuta pomoc, nedostojí svým závazkům. Vsaďme se, že platit budeme.

Řecké nepokoje hrozí, že se země propadne do ještě větších problémů. Řecko spadlo do dluhové pasti svým vlastním přičiněním. Štědrý rozhazovačný systém, silné odbory a neochota vlád něco s problémem udělat spojená s podváděním a vylepšováním čísel kvůli euru dovedly stát na kraj propasti. Pak už stačilo jen udělat rázný krok vpřed.

Pomoc zadluženému Řecku je velká a Řecko musí projít stejně velkými a tvrdými kroky. Musí se odstranit veškeré rozhazovačné projekty a stát musí začít razantně šetřit. To se ale nelíbí obyvatelstvu a odbory proti škrtům protestují. Řekové si žili na vysoké noze a s hlavou v oblacích. Když mají platit, bouří se.

Každý by si měl nést zodpovědnost za své činy, a to se Řekům evidentně nechce. Argumentují tím, co dobře známe i u nás. Že obyčejní lidé za nic nemohou a že nemají platit, když oni žádné dluhy neudělali. Nepřipomíná vám to něco?

Jenže prakticky každý Řek těžil ze státní rozhazovačnosti. Nepřiměřenými platy, vysokými důchody, braním příplatků za schopnost klikat myší, možností odejít do důchodu už ve 40 letech... Příkladů by se našlo daleko víc. Dluhy státu jsou i dluhem jeho obyvatel. Zjevně i Řekové uvěřili heslu, že státní dluhy se neplatí.

Očekávejme tedy, že pomoc Řecku se ještě navýší a EU bude chtít, aby se na této pomoci podílely všechny ostatní státy EU, i ty, které euro nemají. Proč ale máme sanovat cizí dluhy, když máme svých dost? Solidarita je něco jiného, než požadovat placení dluhů za jiné.

Domnívám se, že projekt eura je těsně před krachem. Euro sice má své přednosti, ale jak vidno i daleko více problematičností. Nejen, že státy s eurem mohou těžko reagovat na vývoj národní ekonomiky pohybem kursu, ale zároveň euro podvazuje její růst.

EU je projekt, který bere jen souhlasné odpovědi. Jako příklad mohou posloužit opakovaná referenda, dokud nebylo dosaženo požadovaného výsledku nebo nálepkování všech kritiků jako potížistů, jejich zesměšňování a snaha je umlčet.

Růžová budoucnost, jak si ji naplánovala EU, počítala jen s pozitivy a možné problémy byly úmyslně opomíjeny. Proto, jakmile se dostavily první problémy, EU panikaří a prohlašuje, že euro zachrání, ať to stojí, co to stojí. Možné řešení jsem naznačil v posledním článku věnovanému této tématice.

Nevidím jediný důvod, proč bych se já, jako daňový poplatník, měl podílet na placení řeckých, irských nebo portugalských dluhů, stejně tak jako nevidím důvod, aby se občané Řecka, Irska nebo Portugalska měli podílet na placení dluhů českých.

Je snadné podvádět, lhát a zadlužit se a pak chtít, aby mé dluhy platil někdo jiný. "Neznamená to, že (Česko) zaplatí jednu jedinou korunu. Jenom tam má svůj podíl garancí a je maximálně nepravděpodobné, že by se kdy skutečně tato garance stala realitou. To znamená, že by EU požádala Českou republiku, ať doplní evropský rozpočet," řekl ministr Kalousek.

Nevěřím, že bychom nakonec nezaplatili ani korunu. Na to už Brusel dohlédne, abychom zaplatili. Přijde mi komické, když EU stále hlásá pomoc silnějších slabším a bohatších chudým. Zde dochází k pravému opaku, kdy se z peněz oproti ostatním chudého státu platí dluhy bohatších.

Není pak divu, že euro chce na našem území zavést už jen pětina obyvatel a 75% je proti jeho zavedení. Všude, kde se euro zavedlo, zvedly se okamžitě ceny a státním ekonomikám to přineslo víc problémů než užitku. Jak jsem psal již dříve, euro jako společná měna může existovat, ale jen vedle národních měn, které se mohou kursově pohybovat.

Superstát zavedený zvrchu, tak jak ho naplánovali eurobyrokraté, nevznikne a pokud ano, nebude fungovat. Evropské státy mají tisíciletou historii a jednotlivé národy jsou natolik rozdílné, že myšlenka jednoho evropského národa v rámci multikuluturalismu je doslova zcestná. Koneckonců, podle německé kancléřky Merkelové multikulturalismus selhal, tak proč se hnát do neproveditelného projektu?