Česká strana sociální - nedemokratická II.

ČSSD se čím dál tím víc stává Českou stranou silně diktátorskou.

Zdroj: aTeo Před necelým měsícem jsem psal o tom, jak se ČSSD stává nedemokratickou a diktátorskou stranou (viz zde). Jak je vidět, od té doby se ČSSD stále více zbavuje práva na ono "D" ve svém názvu, leda by zaměnila slovo demokracie za demagogii nebo rovnou diktátorství.

Jirka si udělal s druhomanželkou Petrou a věrným poskokem Zaorálkem výlet do Sýrie, která otevřeně podporuje terorismus. Je zajímavé, že nejprve se cesta odehrávala takřka utajeně a teprve když tuto informaci bulvár vyšťoural, začal Lidový dům zveřejňovat detaily.

Paroubkovi se svým "pucflekem" se nechali pohostit od státostrany BAAS, která Paroubkovi připravila přivítání hodné hlavy státu. Třeba na autoritativně řízené představitele Sýrie zaúčinkoval pověstný Paroubkův sexy mozek, který bude v dohledné době zase vládnout a má poslání od vyšší bytosti.

Paroubek jako samozvaný expert přes diplomacii prý připravil půdu pro vládní návštěvu. Ministerstvo zahraničí ale sdělilo, že bylo o Paroubkově cestě informováno, ale jde o cestu na stranické úrovni, tudíž o návštěvu prakticky soukromou.

V Sýrii vládne tuhá cenzura a jsou povoleny pouze strany, které nejdou proti režimu. Zkrátka taková naše bývalá Národní fronta v době, kdy jsme hrdě navzdory imperialistickým zaprodancům a americkým broukům plnili plán na 120%.

Jirka se zjevně v Sýrii něčemu přiučil a po svém návratu si ihned ostře vyšlápl na vlastní poslance. Prý až se bude hlasovat o americkém radaru, tak ten poslanec, který se odváží zvednout ruku pro radar, musí se rozloučit s vidinou další kandidatury do parlamentu za ČSSD.

Vida, opět je Paroubkův názor stavěn nad Ústavu. Přitom je komické, že před volbami ještě Paroubek americký radar podporoval a doslova řekl, že pokud by u nás nebyl radar, tak snad alespoň rakety. Později prohlásil, že on je sice pro radar, ale protože chce být předsedou ČSSD musí být proti radaru, protože si to tak přeje většina voličů.

Jeho poslední postoj je jasně proti radaru. Mám za to, že pokud by dnes vládla ČSSD, tak už stavba amerického radaru v Brdech je v plném proudu. Nehorázností je, když tvrdí, že vláda ČSSD nikdy o radaru nejednala, ačkoli první jednání proběhlo za ministrování úspěšného bankrotáře ČSA Jaroslava Tvrdíka.

V otázce národní bezpečnosti je vcelku jasné, že nemůže probíhat plebiscit. Řadoví občané nikdy nemohou získat všechny informace, protože to by potom vojáci mohli potencionálnímu nepříteli rovnou poslat veškerou dokumentaci včetně označení slabých míst.

Spoléhat se na to, že když budeme potichu, tak se nám nic nestane je silně krátkozraké. O tom nás historie snad už dostatečně poučila. Americký radar, který bude součástí obranného systému NATO navíc nebude chránit jen území ČR a USA, ale kromě jihovýchodní části celou Evropu před potencionálním raketovým útokem. Pokud budeme čekat, až některá země takovou raketu s bombou vyrobí, tak už je pozdě začít budovat obranu, jejíž stavba trvá několik let.

Některé islámské státy se silně radikalizují a nikdy nemůžeme vědět v kterém chorobném mozku se vylíhne myšlenka na útok raketou. Odborníci odhadují, že například Írán bude schopen do tří až pěti let zasáhnout raketou kterékoli místo v Evropě, navíc Írán pracuje na atomové bombě. Jako součást obrany před podobným útokem má sloužit právě onen radar, který by měl být dokončen v roce 2013. Jen hlupák odmítá obranu a pak je nemile překvapen, když dojde k útoku.

Je tedy jasné, že se nemohou k řadovým občanům dostat tajné informace. Od toho máme své volené zástupce, kterým jsme dali důvěru a právo rozhodovat za nás. V otázce národní bezpečnosti stejně jako v personálních otázkách nemá rozhodovat stranická příslušnost a už vůbec ne diktát předesdy kterékoli strany.

Jde o naší budoucnost, o budoucnost našich dětí. Budoucnost se nesmí stát rukojmím stranických sekretariátů. Právě v těchto otázkách musí poslanci rozhodovat podle vlastního nejlepšího svědomí a vědomí a nikdo jim nesmí diktovat a vyhrožovat, co se jim stane v případě, že nebudou hlasovat podle svého vůdce.

Paroubkův přístup jasně rozlišuje mezi postojem demokratickým a diktátorským. Jak trefně napsala kolegyně bloggerka paní Kolářová, "Jiří Paroubek předvedl další lekci z demokracie – dnes vyhlásil, že ti poslanci, kteří budou souhlasit s americkým radarem (o němž začal s americkou stranou vyjednávat sociálně-demokratický ministr Tvrdík a Paroubek pak tvrdil, že to byla soukromá Tvrdíkova iniciativa), nebudou v příštích volbách na kandidátce ČSSD. Proč ale chodí poslanci ČSSD do práce, když by úplně stačilo, kdyby na hlasováních o všem byl jen Paroubek a měl v ruce plácačku s číslem 71, to je skutečně záhadou."

Já k tomu jen dodávám, že by měl na té plácačce ještě uvádět mínus "X", kde "X" je číslo rovnající se počtu vyhozených poslanců z ČSSD a uprchlíků odtamtéž.

ČSSD je pod vedením Paroubka čím dál tím méně schopna sebereflexe. Nicméně blíží se další volby a pokdu bude Jirka s tělem dvacetiletého h(r)ocha znovu druhým či morálním vítězem, pak si troufám předpovědět, že jeho předsednictví se bude hodně rychle blížit ke svému konci. Smutné ale je, že za ním stojí připravený a nažhavený dr. Rath, který prohlásil, že by chtěl být předsedou, pokud by jím nebyl Paroubek.

V tom případě by ČSSD mohla tiše následovat Sládkovy republikány, protože většího populistu a demagoga střihnutého napolenským kompexem a diktátorstvím by si do svého čela vybrat snad už ani nemohla.

A tak držme ČSSD palce, aby ono D v názvu opět znamenalo demokracii a ne diktátorství.

Mé články přebírají servery http://www.eportal.cz/ a http://www.soscr.cz/