Krvavé hry nesvobody

Za pár dní začnou olympijské hry. Hry, které se zapíšou do dějin jako další hry nesvobody.

Zdroj: yeinjee.com

Podobné hry proběhly v Berlíně roku 1936 a měly být oslavou nacistického Německa. Tehdejší hry byly prodchnuty nacistickou propagandou. Moskevské hry v roce 1980 byly poznamenány studenou válkou a bojkotem západních států na protest proti porušování lidských práv. O čtyři roky později vrátili komunističtí pohlaváři úder a zakázali sportovcům ze socialistických zemí účast v Los Angeles.

Po téměř třiceti letech se konají další hry poznamenané nesvobodou a dokonce i krví v komunistické Číně. Chybou bylo vůbec pořádání her Číně přidělit. Ačkoli se Čína snaží po ekonomické stránce otevřít západní společnosti, v otázce politiky je to stále autoritativní a totalitní režim neváhající použít kriminalizaci, ba i zbraně proti svým odpůrcům.

Narozdíl od některých profesionálních humanistů si nemyslím, že by bylo řešením hry bojkotovat. Naprostá většina sportovců má v hlavě pouze svůj sport a o politiku se nezajímá. Tito sportovci se poctivě čtyři roky připravovali, aby se mohli zúčastnit vrcholné světové akce, kterou bezesporu Olympijské hry jsou.

Připravit sportovce o olympiádu, které se mohou někteří zúčastnit jen jednou za svůj život by bylo krajně nespravedlivé a pro dotčené sportovce frustrující. Žádné truc hry, které například v roce 1984 uskutečnily socialistické státy nemohou nahradit atmosféru boje o olympijské zlato pod pěti kruhy.

Je jasné, že čínská olympiáda se ponese v duchu ještě větší propagandy než bylo možno doposud zažít. Peking se potřebuje ukázat v tom nejlepším světle, ale zároveň paradoxně obžalovává sám sebe.

Nedávné nepokoje v Tibetu, které byly násilně potlačeny tanky a vojskem stejně jako přísná cenzura a kádrování hostů, aby si náhodou někdo nedovolil říci něco o potlačování lidských práv vydává smutný obrázek o komunistickém režimu.

Premiér Topolánek si dovolil umístit na sako odznak v podobě tibetské vlaječky v okamžiku, kdy oznamoval, že přeci jen na olympiádu pojede, byť ne na zahajovací ceremoniál. Čína okamžitě spustila poprask rovnající se diplomatické roztržce a trestem má být, že se s Topolánkem nesejdou oficiální představitelé.

Vysoký čínský představitel zopakoval slib, že Čína poskytne zahraničním žurnalistům neomezený přístup k informacím. Přitom je ale v Číně krajně nebezpečné zkusit na veřejném internetu vyhledat třeba heslo "svobodný Tibet". Čína internet monitoruje a prý do pěti minut si pro dotyčného přijede čínská policie. Kritika režimu je trestným činem.

Sám šéf Mezinárodního olympijského výboru přiznává, že ztratil možnost svobody vyjadřování a nemůže mluvit tak otevřeně, jak je zvyklý. Zkrátka nesmí se nic, za co by se mohli čínští pohlaváři ušklíbat a urazit, protože pak by to bylo vráceno v podobě hospodářských omezení a zhoršení vztahů s jadernou velmocí. Pokazit vztahy s Čínou si nepřeje nikdo, a tak nastupuje přísná autocenzura.

Číňané dělají vše proto, aby se olympiáda vydařila. Otevřeli nejmodernější olympijskou vesnici a považte, dokonce voda tekoucí z kohoutků bude pitná a poživatelná. Takový přepych drtivá většina Číňanů nemá. Ani bych se nedivil, pokud by nějaká ta stovka Číňanů nalévala do nějaké ohromné nádrže balenou vodu z lahví, aby byla zaručena její nezávadnost a pitnost. Čínskému naturelu a komunistickým potěmkinovým vesnicím by to odpovídalo.

Čínská olympiáda je poznamenaná nesvobodou a krví. Měli bychom se v tomto okamžiku zlobit nikoli na Čínu, byť porušování lidských práv je evidentní, ale na ty pohlaváry, kteří pořádání Číně přiklepli. Pokud si mysleli, že tím Čínu odradí od její politiky, pak byli stejní snílci jako západní politici, kteří si mysleli, že obětováním Československa Hitlerovi zabrání válce.

Před nadcházejícími olympijskými hrami si přejme několik věcí. V prvé řadě přejme našim sportovcům co nejvíc úspěchů a co nejvíc medailí. Přejme si skvělou sportovní podívanou okořeněnou světovými rekordy. Přejme si olympiádu čistou bez dopingu. Ale hlavně si přejme, aby už olympiáda skončila a my mohli radostně vyhlížet k Londýnu, kde určitě budou Hry svobodnější. Snad se jednou i my dočkáme olympiády na našem území.

Mé články přebírají servery www.eportal.cz a www.soscr.cz