Paroubkova pravá tvář

Jiří Paroubek v uplynulém týdnu opět ukázal svou pravou tvář. V neděli se v OVM nafukoval takovým způsobem, že málem praskl. Jeho rozvalený blahobytný břich zaplňoval téměř polovinu obrazovky a jeho nabobtnalé ego silně překročilo hranice studia.

Zdroj: coolio.cz

Znovu se ukázalo, že Jiří Paroubek neumí ovládat své emoce a ve vypjatých chvílích ztrácí sebekontrolu a padá z něj maska "hodného strejdy" a demokrata.

Každý si jistě vzpomene na jeho povolební projev, ve kterém se dovolával zákona o teplé vodě a výsledek voleb přirovnával k úderu srovnatelným jedině s Vítězným únorem, který sám ve svém mládí oslavoval v tisku s tím, že "Vítězný únor je stále pro nás, mladé, výzvou".

Tentokrát v opačném rozpoložení než v roce 2006, tedy v euforii, sice se nepodepsal "direktor", jako jeho přítel a šibal Kraus, ale zato si pustil ústa na špacír. A tak jsme se dozvěděli, že "jen politicky stupidní člověk by volil proti ČSSD". Následující den obrátil, že to prý nikdy neřekl, aby se nakonec ve středu za svá slova v maratonu slovních exhibicí při pokusu odvolat vládu nenápadně omluvil. Proč se tedy vlastně omlouvá za něco, co, jak sám tvrdí, nikdy neřekl?

Zajímavý posun předvedl i v Ústeckém kraji. Jiří Paroubek moc dobře ví, co se děje ve vedení krajských organizací, takže zcela nepochybně věděl i o tom, že by se hejtmanem měl stát volební vítěz v tomto regionu, Jaroslav Foldyna. Poté, co byl Foldyna odstaven a nahrazen Petrem Bendou, Paroubkovým poslaneckým asistentem zřejmě Jiří Paroubek pochopil, že to nedělá dobrý dojem. Urychleně nařídil Foldynu vrátit do hry a navíc jej i podpořil.

To má v sobě další skrytý význam. Jiří Paroubek bytostně touží po vládě, protože mu v řádných volbách tuto hračku voliči sebrali. K tomu ale potřebuje získat zpět poslanecké uprchlíky. Sám stál za vyštváním Miloše Zemana z ČSSD a teď stojí o jeho návrat, aby mu Zeman pomohl zaběhnuté ovečky vrátit zpět do stáda.

Miloš Zeman si ale klade podmínku, aby se Jaroslav Foldyna stal hejtmanem. Proto nyní Jiří Paroubek najednou Foldynu podporuje. V momentě, kdy by se mu podařilo získat hlasy a vládu odvolat, zcela určitě by došlo k urychlené změně postoje a snaze se opět těchto svých vnitrostranických neoblíbenců zase zbavit.

Jiří Paroubek je pro získání moci ochoten udělat vše, včetně usmíření se s člověkem, kterého sám znectil a vyštval ze strany. Po mnoho měsíců neustále slyšíme Paroubkovo lkaní na "modrou totalitu". Jaká by asi byla jeho slova, pokud by vyhrál volby do parlamentu, prosadil svého kandidáta na Hrad a nyní kromě krajů získal ještě Senát? Určitě by nemluvil o "oranžové totalitě". Jenže ono se takové vítězství socialistů skutečně blíží spíše termínu "oranžová tsunami". Stejně jako po skutečné tsunami pak lidé sčítají škody, které přesahují běžnou živelní pohromu.

Oranžová tsunami za sebou nechává otesánčí dluhy za spotřebu. Vyplácení různých volebních úplatků tu jako pastelkovné, tu zase zvýšení nějakých dávek ač nejsou finance na daleko potřebnější a důležitější věci, toliko projídáním budoucnosti jest. Za osm let vlád ČSSD vzrostl státní dluh o více než 600 miliard korun. To je částka rovnající se téměř dvouletému vyplácení důchodů v celé republice. Jak prozíravé.

Díky navršení zadlužení Česká republika zaplatí v roce 2009 jen na úrocích padesát miliard, které by bylo možno vynaložit daleko účelněji. Ale, řečeno slovy Jiřího Paroubka, jen naprosto politicky stupidní člověk chce vidět dál než k dnešní večeři a jen naprosto politicky geniální člověk volí každoroční stamiliardové schodky, protože dluhy se neplatí. Anebo je to s tou stupiditou a genialitou naopak?

Mé články přebírají servery www.eportal.cz, www.soscr.cz a www.nazorne.cz

^{Autor si vyhrazuje právo zrušit diskusi pod článkem, pokud počet urážek jeho osoby "diskutéry" přesáhne únosnou mez.}