Skutečně padnou hranice?

Ministři vnitra států EU se dohodli, že od 21.12.2007 padnou vnitřní hranice u dalších devíti členských států. Padnou hranice ale skutečně nebo jen na papíře?

Za těmi dráty jsme byli my.Zdroj: www.alena.ilcik.cz

Ti, kdož jsou staršího data si obrázek vpravo snadno převedou do reality. Ti mladší, kteří nic takového nepoznali, jen na vysvětlenou. Nejedná se o obrázek z koncentračního tábora, ale z našich státních hranic. I když by se dalo s úspěchem říct, že naše vlast v podstatě byla jedním velkým koncentračním táborem.

Železná opona se táhla podél hranic s Rakouskem a Západním Německem. Na první dráty bylo možno narazit už pár kilometrů před skutečnou hranicí. Lidé, kteří se snažili uprchnout do svobodnějšího světa tak překonáním prvních drátů ještě neměli vyhráno.

Po cestě je čekaly další nástrahy, různá signalizační zařízení, která vyvolávala poplach u pohraničníků. Nezřídka se na hranicích i střílelo, ba dokonce i poté, co uprchlík překonal skutečnou hranici a již se nacházel na území sousedního státu.

Jen měsíc po revoluci v roce 1989, došlo ke slavnostnímu přestřihávání drátů. železná opona postupně zmizela a naše hranice s Rakouskem a sjednoceným Německem nabyly standardního vzhledu. Dnes, po osmnácti letech od revoluce se nám otevírá nový prostor. Od 21.12. zmizí hraniční kontroly a budeme tak moci volně cestovat po celé EU.

Přesto ale schengenská smlouva dostává první trhliny. Rakušané byli první po revoluci, kdo nám otevřel hranice. Hned v prosinci jsem se tehdy s manželkou vydal na výlet do Vídně. Byla to tehdy cesta do jiného světa. Lidé milí a ochotní pomoci hned, jak si člověk nevěděl rady. Tenkrát stačilo jen vytáhnout mapu a už se sami ochotně nabízeli s pomocí.

Snad v každém trochu větším obchodě měli cedulky "mluvíme česky a slovensky". Tyto cedulky byly asi po roce nehrazeny jinými, podstatně méně lichotivými "češi nekraďte". Pak přišly spory o Temelín. Jako kdybychom my Rakušanům mluvili do jejich energetické politiky.

Rakušané argumentují tím, že Temelín je blízko hranic. Vůbec jim ale nevadí, že ještě blíž se nacházejí Dukovany a mnozí Rakušané ani nevědí, že mají funkční jaderný reaktor přímo ve Vídni. Je to obdobný reaktor, který je i v Praze, jen je tak nějak míň chráněný. Kdyby došlo k selhání, rozhodně by Vídeň dopadla podstatně hůř než Praha.

Rakušané společně s Němci využili plné sedmileté lhůty, po kterou je omezena možnost práce a podnikání v těchto zemích pro občany ČR. Teď, když definitivně mizí hranice, přicházejí Rakušané s dalším omezováním pohybu.

Kontroly na hranicích formálně končí. Rakušané se ale rozhodli, že si ponechají možnost kontroly. Svá stanoviště přesunou jen o malý kousek do vnirozemí, kde budou kontrolovat řidičské průkazy. Zcela jistě na těchto místech bude působit i celní správa, takže se pro našince vůbec nic nemění. Jen kontrola bude o kousek dál.

Je to další smutný krok Rakouska vůči Česku. Jako by rakouští představitelé nebrali v potaz, že Rakousko-Uhersko již devadesát let neexistuje. A tak nám nezbyde nic jiného než čekat, až Rakušané stejně jako Kanaďané zjistí, že nejsme pro jejich stát hrozbou. Přesto se našinec nemůže zbavit dojmu, že je stále v EU brán jako občan třetí kategorie. Doufejmě, že se to změní dříve než za dalších dvacet let.

Mé nejčtenější články za posledních 14 dní:

1. Jsem rasistou?
2. Ze Zuzanina prdu pořádný průjem
3. Palladium - přepychový bazar
4. StarDance 2 - první večer
5. Čunkování, Paroubkování a Dalíkování

Všechny mé články naleznete zde.